Hledejme novou Železnou lady (pozn. - může to být i gentleman)

Před pár dny opustila náš svět a na věčnost odešla jedna z nejvýznamnějších postav britských poválečných dějin – bývalá premiérka, baronka Margaret Thatcher. Byla to kontroverzní osobnost (a vlastně všechny významné osobnosti jsou kontroverzní) která pro svoji zem udělala opravdu mnoho, byla to žena, která se dokázala prosadit. Může nás její odkaz v dnešní době v něčem oslovit?  

Samozřejmě že může a dokonce musí. Řada evropských států musí řešit své ekonomické problémy. K těmto státům patří i Česká republika. Současná vláda přijala určitá opatření na zlepšení situace, některá byla dobrá a některá trochu horší (na hodnocení se necítím být tím povolaným a hlavně to není hlavním smyslem toho, co chci říct), všem nám ale zatrnulo po nedávném sjezdu ČSSD v Ostravě. Jejich program by se dal charakterizovat asi takto: schopné lidi budeme šikanovat a těm ostatním naslibujeme zvýšení mzdy, dávek atd. To, že ve finále vlastně okradem naprosto všechny, tak to už těm svým voličům, těm "obyčejným lidem", jaksi zapomenou říct. Ono když budete jako stát peníze někomu dávat, tak ty peníze musíte před tím někomu jinému vzít. Jenomže enormní zvýšení daní není moc dobrým lékem a vlastně to problém ještě více zhoršuje. Naším problémem je velký sociální stát a naši socialističtí experti budou tento problém řešit tak, že tento velký sociální stát nechají ještě více nabobtnat. Experti z ČSSD by jako lékaři léčili rakovinu tím, že by nechali ještě více zmnožit rakovinotvorné buňky.

Nejbližší léta opravdu nevidím moc růžově. Máme levicový senát a naším prezidentem byl zvolen Miloš Zeman. Už jen toto je dost hrozné, ale po příštích volbách do Poslanecké sněmovny je dost možné, že i tam bude mít levice převahu.

Co proti tomu dělat? Jak se proti tomu obrnit? Ze zrovna nedávno zesnulé Margaret Thatcher by jsme si měli vzít příklad. Ona byla opravdu osobností a je velkou smůlou, že osobnost stejně velkého formátu v politice (a to nejen v naší) prostě není. Máme tu přehlídku slabochů, křiváků, demagogů, ale rozhodně tu nemáme dostatečně silnou osobnost, které jde o idee. V tomto směru jsem ale trochu optimista, protože jednou tu taková osoba bude. Po vládě socialistů musí přijít někdo, kdo zastaví to nabobtnávání státu a omezí moc odborů. Ano, jsou to možná tvrdá slova, ale pokud naše západní civilizace nechce spáchat sebevraždu, bude potřeba takové věci udělat. Máme ale na takovou Železnou lady čekat jako na Mesiáše a nebo máme začít sami se sebou něco dělat? Já se přikláním k té druhé variantě.  

Jak ale být sám sobě Železnou lady? Tak tedy především:

• Mějte sebedůvěru. Získání sebedůvěry je někdy dost těžké, ale je to důležité. Když se budete někde celý život krčit, tak ničeho nedosáhnete.
• Snažte se být ve svých názorech důslední a nenechte se zviklat. Neberte si příklad s politických korouhviček a své názory revidujte jedině pod náporem dostatečně přesvědčivých argumentů. Nesmíme si totiž názorovou konzistenci plést s fanatismem. Kvalita názoru se prověřuje v dobré diskuzi. Fanatismus žádnou diskuzi nepřipouští.
• Zbytečně neškatulkujte. Jistě si pamatujete na dobu prezidentské kampaně na celonárodní hádku o tom, kdo z kandidátů je větší eurohujer, socialista a podobně. Ne, špatně. Když protivníka označím nějakým pojmem, tak bych ten pojem měl především umět přesně definovat a nepronášet přiblblé formulky typu:"On je socialistou/fašistou/eurohujerem, protože si to prostě myslím."
• Snažte se oprostit od předsudků. S předsudky je to těžké, máme je totiž každý. I já mám určitě také nějaké, ale já si na rozdíl od jiných myslím, že by se s tím mělo něco dělat. Vyprávět národu třeba ničím nepodložené příběhy o deviantech může v jistých kruzích vzbudit radost, ale většině inteligentních lidí to o vás moc dobrého neřekne. Zde bych rád parafrázoval slova mého nevlastního otce:" Mě je naprosto jedno, jestli je ten člověk Žid, černoch nebo asiat, pro mě je důležité, jestli ten člověk dokáže umět pracovat a nechovat se jako hulvát."
• Neuplácejte a sami nebuďte podplatitelní.
• Snažte se být skromní. Pokud to není vyloženě nutné, tak sami o sobě nemluvte jako o spasitelích.

Možná by mě napadlo ještě x dalších věcí, ale toto považuji za naprosto základní minimum dobrého člověka a dobrého politika.

PS: V poslední době mě opravdu nadzvedává Hájkův Protiproud.  O bandě těch šašků bych možná napsal něco příště, ale v souvislosti s Margaret Thatcher bylo v jednom z článků na tom webu uvedeno následující: "Margaret Thatcherová nemůže být vzorem pro opravdového konzervativce například v tom, že víceméně tolerovala provádění potratů a nevystupovala proti nim. Dokonce sama hlasovala pro zákon, který umožnil provedení potratu, pokud matka nebyla schopna vychovávat dítě, což je mírně řečeno dosti vágní kritérium. Hlasovala rovněž pro dekriminalizaci homosexuálních styků, i když vystupovala proti zrovnoprávnění homosexuálních párů s tradiční rodinou." (viz: http://protiproud.parlamentnilisty.cz/svet/politika/komentare/131-tragicke-omyly-a-velka-vitezstvi-margaret-thatcherove.htm)  - Myslím si, že toto je nádherný důkaz toho, jaká skvadra lidí se v tom Protiproudu seskupila.