O skořápkovém myšlení, o fanatismu a taky trochu o Protiproudu.

Lidská mysl je asi ta nejúžasnější věc, kterou jsme v evolučním procesu získali. Pomáhá nám se orientovat v okolním světě. Díky ní si lidé dokážou sdělovat své nápady a názory. Není to něco neměnného, ale něco, co by nás mělo hnát životem pořád vpřed. Jednou mi dokonce kdosi řekl, že mladý člověk je celkem dosti otevřený a schopný dialogu, ale s rostoucím věkem se jedinec uzavírá do jakési skořápky a možnost dialogu, či hlavně nějaké sebereflexe, se snižuje. Je to proces, který postihuje každého z nás, ale je otázkou, do jaké míry a jestli jsme schopni s tím něco dělat.

Právě ta ochota něco s tím dělat je hrozně důležitá. Vždyť žít v té skořápce je tak jednoduché! Svět, na který se díváme jen a pouze svým pohledem, jsme si roztřídili do různých škatulek. Jedna z nich se třeba jmenuje „Deviantní buzny“ a další možná zase „Bohové Klaus a Zeman – pozor, nekritizovatelní“ a ten člověk pomocí takových škatulek demagogicky argumentuje , „protože prostě já mám pravdu a nikdo jiný“. V tom je ale taky ta obrovská zrádnost myšlení uzavřeného do skořápky.

Tady se ale také dostávám k otázce, jak moc je důležité nebýt fanatikem. Člověk už pak totiž nedokáže vnímat svět v jeho rozmanitosti a kráse. Když se, nedejbože, někdy zapojí do diskuze, tak ne aby opravdu diskutoval, ale aby všem svým názorovým oponentům naprosto neomaleně vtloukával do hlavy své „správné“ názory. Tito lidé nikdy nepřiznají, že se mohou mýlit. Oni jakoby trpí utkvělou představou, že ostatní jsou pomýlení a žijí v temnotě lži a oni jsou ti, kteří pomýlené přivedou do světla pravdy. Když ale někdo z těch pomýlených začne remcat, je zle a to opravdu hodně.

Jako příklad takového chování bych uvedl Petra Hájka a jeho kontrarevoluční magazín Protiproud. Tento webový magazín byl založen  na možná ušlechtilé myšlence bojovat proti mediálnímu mainstreamu ale jeho opravdová náplň je vyloženě otřesná.  Vždy, když nakouknu na jejich webové stránky, je to jako bych vstoupil do úplně jiného světa. Do světa, který je příliš nestvůrný na to, aby mohl opravdu existovat. Snad v každém článku je zakódované to „jedině já mám pravdu“. V jejich přehnaně hystericky pesimistickém pohledu je svět ničen hordami pravdoláskařů a buzerantů a naopak je chráněn pravověrnými ultrakatolíky a Ruskem. Vlastně by svobodu nahradili autoritářským režimem. Ti, kteří nechtějí „pohodlně plout do otroctví“, by nás do něj přivedli hlavní bránou.

Na tomto příkladě je tedy vidět, že každý člověk by měl mít svůj názor, ale nikdy by neměl ztrácet soudnost.

Publikováno pro Zprávy zprava (viz http://www.zpravyzprava.cz/2013/08/17/o-skorapkovem-mysleni-o-fanatismu-a-taky-trochu-o-protiproudu/)